Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stráž obrany státu tvořila specifickou bezpečnostní složku státu v letech 1936-1939. Jelikož meziválečné Československo nemělo vytvořenou pohraniční stráž v námi známém slova smyslu, bylo nutné se vzrůstajícím napětím v předvečer 2.světové války udělat vše, aby republika byla zachována. A Stráž obrany státu patří k těm světlejším okamžikům předválečné doby.

Stráž obrany státu (SOS) vznikla na základě Vládního nařízení č. 270/1936 Sb. ze dne 23. října 1936.

SOS měla plnit tyto tři základní úkoly:

  • Ochrana neporušitelnosti státní hranice a nedotknutelnosti státního území (střežení hranice, spolupráce na vojenské obraně, zpravodajská činnost)
  • Spolupůsobení při ochraně veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti
  • Spolupůsobení při provádění úkonů celní správy
  •  

Stráž obrany státu tvořili příslušníci finanční stráže, četnictva, státní policie a vojenské posily; podle vládního nařízení se však na skladbě tohoto sboru mělo podílet více organizací. Později patřili k příslušníkům SOS i členové Sokola, střeleckých jednot, Rote Wehr, zaměstnanci Československých státních drah a další.

Význam

Význam SOS spočíval především v možnosti čelit nebezpečí v pohraničí státu již v době míru mocenskými prostředky, které jsou okamžitě k dispozici. Po vyhlášení pohotovosti SOS mohly tyto jednotky během několika hodin obsadit hranice. K obraně státu byla přednostně určena československá branná moc, ale v případě neočekávaného napadení by její reakce mohla přijít pozdě.

Výcvik

Výcvik se především zaměřoval na zacházení s přidělenými zbraněmi a hlavně na taktické použití jak svých, tak nepřítelových bojových prostředků. Při výcviku byl kladen důraz na jednotlivce, kdežto na široké frontě a za ústupu se uplatňovala síla družstva, popř. čety.
Příslušníci Stráže procházeli náročným střeleckým výcvikem i výcvikem ve vrhu ostrými granáty. Výcvik probíhal každý den – taktický na vojenském cvičišti u Liberce, výcvik ve střelbě z pistole, pušky a kulometu se konal na střelnici v Harcově a výcvik ve vrhu cvičných i ostrých granátů probíhal poblíž vesnice Krásná Studánka na vojenské granátové střelnici.

Výzbroj

Výzbroj příslušníků SOS se rozlišovala na kolektivní a individuální. Do individuální patřila puška vz.33 ráže 7,92mm Mauser, ale později se dozbrojovalo armádní pětirannou opakovačkou vz.24 ráže 7,92 Mauser. Vyráběla ji Československá zbrojovka a v září 1938 bylo k dispozici 762 tisíc kusů. Četnictvo mělo k dispozici pistole vz.22 nebo vz.24 ráže 9mm Browning. Příslušníci státní policie a úředníci finanční stráže používali pistoli vz.27 ráže 7,65mm Browning. Předepsaná munice čítala 120 nábojů pro pušku. Jako další součástí výzbroje byly granáty – každému muži byly přiděleny 3 granáty – při výcviku to byl "ostrý vejčitý granát vz. 21" a za pohotovosti "Ostrý nárazový granát vz. 34", čímž vznikl problém, protože granáty měly odlišné vlastnosti. Další výzbroj tvořili čistící potřeby na pušku, přilba vz.32 a plynová maska vz.35.

Do kolektivní výzbroje patřil kulomet ZB vz.26, na nějž byl příděl 1200 nábojů. Kulomet se využíval v lehkém i těžkém opevnění. Dále sem patřila osvětlovací pistole vz.30 ráže 26,5mm. Bílé rakety se používaly k osvětlení bojiště za noci, červené byly určené jako signál při kontaktu s nepřítelem a zelené znamenaly ústup.

K plánovanému dozbrojení těžkými kulomety již nedošlo, navíc mnoho oddílů dostalo jen část patřičného vybavení.

Organizace

SOS byla organizována po praporech. Celkem bylo postaveno 31 praporů – 30 praporů v pohraničí a jeden vnitrozemský v Praze. Původně však mělo být postaveno 38 praporů SOS (nebyly zřízeny prapory v Poděbradech, Pardubicích, Táboře, Plzni, Brně, Hranicích a v Kroměříži.)

Samotný prapor SOS se dále dělil na roty, čety a družstva. Základy jednotlivých družstev tvořili četnické a policejní stanice, nebo oddělení finanční stráže. Družstvo se obvykle skládalo z 12 až 15 mužů.

Sestava každého praporu SOS se členila na tři sledy:

  • Sled pozorovací – umístěný v bezprostřední blízkosti státní hranice, který se neměl v případě napadení rozhodněji na místě bránit;
  • Sled odporu (obranný sled) – jehož cílem bylo donutit nepřítele ke zpomalení a organizování útoku;
  • Družstva záloh – ta byla vždy na úrovni čety.
  •  

Počet příslušníků SOS postupně rostl. V květnu roku 1938 bylo k SOS zařazeno celkem 27 710 příslušníků a v září činil stav 29 611 mužů (4 917 četníků, 6 438 finančníků a 16 582 vojenských posil a aktivních vojáků).

Příslušníci SOS byli v rámci mimořádných opatření rozmístěni v bojových a strážních pozicích na hranicích v květnu 1938, kdy 22.5. od 22:00 platila pro SOS velitelská pohotovost a 22.5. bylo celkem aktivováno 27 710 mužů. Po vyhlášení pohotovosti zaujímala družstva předem daná místa v bezprostřední blízkosti hranic, zejména na důležitých komunikacích. Stanoviště pozorovacího sledu byla rozmístěna v intervalu 4-5 kilometrů, což hlavně v horském terénu působilo potíže.

S výjimkou vojenských posil zůstali příslušníci Stráže na hranicích až do září 1938. V září došlo k ostrým střetům ozbrojených složek s německými záškodníky organizovanými Sudetoněmeckou stranou Konráda Henleina a pravděpodobně i s příslušníky ozbrojených sborů německé říše.

Stráž obrany státu byla protektorátem rozpuštěna 21. prosince 1939. V rámci Slovenského štátu byla tato organizace zrušena později. Po druhé světové válce nebyla SOS obnovena, k ochraně hranic byla vytvořena pohraniční stráž.

 
 

 


Portrét


Statistiky

Online: 4
Celkem: 202603
Měsíc: 3356
Den: 110